Italština patří mezi indo-evropské jazyky, konkrétně do románské jazykové větve (spolu s francouzštinou, španělštinou, portugalštinou, rumunštinou, katalánštinou a retorománštinou). Podle oficiálních údajů je italština mateřským jazykem pro 67 milionů lidí v Evropě. Další cca 13,5 milionu lidí používá italštinu jako svůj druhý jazyk. Celosvětově se počet italských mluvčích odhaduje na 85 – 100 milionů.
Italština je oficiálním jazykem v Itálii, Vatikánu, San Marinu a Švýcarsku. Jako úřední jazyk se používá rovněž v některých oblastech Slovinska a Chorvatska, konkrétně na Istrijském poloostrově. Italsky hovořící komunita je rovněž v dalších evropských zemích, např. v Albánii, kde italsky hovořící komunita čítá stovky tisíc mluvčích (odhadem 800 tisíc). Velká italsky hovořící komunita je ve Spojených státech, kam Italové odcházeli již koncem 19. století. Výrazná italsky hovořící komunita žije rovněž v Austrálii. Poměrně velká italsky hovořící komunita je rovněž v Jižní Americe, nejvíce konkrétně v Argentině.
Italština v Albánii
Většina lidí ze střední a mladší generace v Albánii, kteří se domluví italsky, nestudovala tento jazyk ve škole, ale naučili se jej prostřednictvím sledování italské televize a poslechem italských rádií již od dob komunistické éry. Tyto dvě země odděluje Jaderské moře a jak je vidět, rádiovým a televizním vlnám to příliš nevadí. Tato praxe, tedy sledování italských televizí, které mají poměrně větší výběr pořadů, než ty albánské, přetrvává do dnešní doby.
U starší generace je znalost italštiny dána ještě něčím jiným. Již ve 30. letech 20. století se italština stala povinným předmětem na albánských školách. Jednalo se o dobu vlády nejprve premiéra, poté prezidenta a posléze krále Zoga. V meziválečném období byla Albánie ekonomicky i kulturně závislá na Itálii a od roku 1939 do roku 1943 v personální unii s Itálií, když oficiálním držitelem moci byl italský král Viktor Emanuel III. V realitě byla Albánie italským protektorátem1.
Díky geografické blízkosti je Itálie nejbližší vyspělou evropskou zemí, kam Albánci míří za prací či studiem. Pokud se tedy Albánci chtějí dostat na “vyspělý Západ”, je Itálie přirozenou volbou.
Italština ve Spojených státech
Jak již bylo uvedeno výše, koncem 19. století se mnoho Italů odhodlalo k přestěhování se do Spojených států. Dnešní optikou bychom je označili za ekonomické migranti, kteří odešli, v té době z nepříliš vyspělé Itálie, hledat štěstí za velkou louži. Zde vytvořili své vlastní komunity, což jistě každý zná z filmů.
Přibližně 15 milionů Američanů se považuje za Italo-američany. Jsou tedy hrdí na svůj italský původ, ke kterému se hlásí. Odhadem přibližně 700 tisíc obyvatel Spojených států používá italštinu jako první jazyk, kterým mluví doma. V samotném New Yorku můžeme najít na 300 tisíc italsky hovořících obyvatel. Dle údajů organizace World Atlas je italština pátým nejčastěji studovaných cizím jazykem ve Spojených státech.
Italština v Argentině
Podle některýchů údajů se 55-60 % obyvatel Argentiny hlásí k italskému původu. Od poloviny 19. století do poloviny 20. století probíhala velká migrační vlna, kdy největší podíl migrantů pocházel právě z Itálie (přibližně 45 %). Díky svému italském původu disponuje přibližně polovina Argentinců lepším přístupem k italskému pasu, což je známo obzvláště sportovním – konkrétně fotbalovým – fanouškům. Řada fotbalistů z Argentiny má italský pas a netýkají se jich omezení na počet hráčů mimo EU, což je pro ně velkou výhodou.
V současné době se počet italský hovořících obyvatel Argentiny odhaduje na 1,5 milionu. Mezi Argentinci s italskými kořeny patří řada významných osobností. Nejznámější je pravděpodobně papež František, občanským jménem Jorge Mario Bergoglio, jehož otec Mario se narodil v italském Turíně a babička z matčiny strany pocházela rovněž z Itálie.
Italština ve Švýcarsku
Italština je ve Švýcarsku jedním ze čtyř oficiálních jazyků (dalšími jsou němčina, francouzština a retorománština). Italsky hovoří přibližně 8 % (cca 600 tisíc) obyvatel Švýcarska, kteří jsou nejvíce zastoupeni v kantonech Ticino a Grisons (Graubünden), přičemž v Ticinu je italština hlavním úředním jazykem a v kantonu Grisons je jedním ze tří oficiálních jazyků (spolu s němčinou a retorománštinou)2. Velké italsky hovořící komunity můžeme najít rovněž ve větších městech německé či francouzsky hovořící části Švýcarska, kde mají lepší pracovní uplatnění.
Italština v Austrálii
Austrálie je další zemí, kde je velmi výrazná italsky hovořící komunita. Obdobně jako v případě Spojených států nebo Argentiny, jsou i v Austrálii potomci přistěhovalců z Itálie. Podle oficiálních statistik se k italskému původu hlásí přibližně 1 milion obyvatel. Z toho přibližně 174 tisíc Australanů uvedlo u posledního sčítání, že se v Itálii narodili3. Původní migrace v 19. a počátkem 20. století pocházela dominantně ze dvou italských regionů – Benátska (Veneto) a Piemontu. Z každého z těchto regionů pocházelo přibližně 40 % migrantů. Zbylých 20 % pocházelo z jihu, především z Kalábrie a Sicílie4. V jednom z našich předchozích příspěvků jsme uvedli, že australské rádio SBS vysílá každé ráno 2 hodiny v italštině pro italsky hovořící komunitu.
Pokud se chcete italsky učit a nevíte, kde najít dobré a přínosné zdroje pro samostudium, např. tipy na kanály na Youtube nebo podcasty v italštině, podívejte se do naší italské sekce.
zdroje:
1 Wikipedia: History of Albania
2 House o Switzerland: Next stop, Italian-speaking Switzerland
4 Wikipedia: Italian Australians